الدكتور نبيل طعمة( حصرياً لموقع إعادة إعمار سورية التشيكي) يتحدث عن علاقة الإنسانية بالفن

الدكتور نبيل طعمة( حصرياً لموقع إعادة إعمار سورية التشيكي) يتحدث عن علاقة الإنسانية بالفن

ثقافة

الأربعاء، ١٠ مايو ٢٠٢٣

دمشق – يونس أحمد الناصر

لماذا نلحّ ونؤكد على أهميتها مصدراً أساسياً في التكوين العقلي والوجداني لكلّ طبقات المجتمع وأفراده؟

اللوحة التشكيلية، والمقطوعة الموسيقية، والتابلوه الراقص، والكتلة النحتية، والقصيدة والمسرحية، والقصة والرواية، والفيلم السينمائي، كلها ألوان إبداعية تجسد طموحات الإنسان ونجاحاته، كما تشير إلى نقاط ضعفه وإخفاقاته

تطلق الفنون أعمق تخيلاتنا وتصوراتنا وأغربها عن العالم سواء في جانبه المادي أو المعنوي، تصوغ إنساناً قادراً على الانفكاك من وعاء الجسد بكل غرائزه، والتسامي في فضاء الروح بكل فيوضاتها وإمكاناتها

 وفي ظل الأوضاع الأخيرة في منطقتنا و العالم ، كَفر الكثيرون بالفن كما تشككوا بقيم وأفكار أخرى، ووجدوهها دون طائل ولا أثر لها في ظل هذه الأوضاع الطاحنة.

 لكن البعض الآخر قد يجد بالفن متنفساً يهرب فيه من قبح الواقع ودمويته، أو نهجاً يبوح من خلاله عما يحدث له من أهوال

الفن الذي ينمي إنسانية الكائن البشري وينأى به عن منطقة الحيوانية والغرائزية، يباعده عن الفردية والذاتية المفرطة و كنا قد فرقنا بين الانسان و البشر حيث أن  الانسان قدم من الانس و الانسنة و المعرفة و الابداع بينما البشر و التي تعني بدء الشراهة و بدء الشهوة و بدء الشر أي العلاقة مادية بحتة هذه التي تقتل الانسانية .

 في هذا المقام علينا أن نتساءل لو أنّ المجتمعات العربية حاضنة جيدة للفنون والأدب، وأنّ هذه الثقافة لا تقتصر على النخب وفئة قليلة من المتلقين المهتمين بها، هل كنا سنجد استشراء للأفكار الأصولية المتشددة بين الطوائف المختلفة؟

 ولو كان للفنون والفكر والحريات تواجداً حقيقياً في ثقافة القاعدة العريضة من الشعوب، هل كنا سنشاهد كل هذا القدر من الدموية والعنف ورفض الآخر المختلف ؟

هل كان سيتفشى هذا القدر من القبح والعشوائية في كثير من السلوكيات والمظهر العام سواء للإنسان أو للمكان؟

أسئلة توجهنا بها للمفكر الدكتور نبيل طعمة و هو الفنان ( بكل أنواع الفنون ) فهو النحات و الرسام و الشاعر  ليحدثنا عن علاقة الانسانية بالفن فقال:

الفنون السبعة هي الإنسانية, والفن هو الإنسان , وما يظهر منه هي الإنسانية ,  وأنا لا أطلق صفة إنسان على شخص إلا إذا تمتع بذائقة جمالية (معنى الذائقة الفنية هي القدرة على الاستمتاع بلوحة فنية و ليس بالضرورة أن يكون رساماً أو نحاتاً .

 الفنون السبعة هي أُسس علم الجمال و قامت على العمارة والنحت والموسيقى والرسم والمسرح والرقص والسينما .

 هذا المفهوم الإنساني في الفنون إن لم يتملك الإنسان الذاقة الجمالية ويتمتع بها فهو بشري( لم يصل لرتبة الانسانية بعد ).

مثلاً : شخص تضع له موسيقى جميلة ويرفض الإستماع لها, وعند وقوفه أمام لوحة أو منحوتة يرفض رؤية جمالها, ولا يستمتع بمشاهدة الرقص . إن الله بالمفهوم الكلي جميل يحب الجمال, ومن الأسماء الحسنى الموجودة أيضاً عند زردشت ( يذكر في الإسلام 99 اسماً وعند زردشت في كتاب الأفيستا يوجد 115مماثلة لهم وهذبت بعض الاسماء لتكرارها .

 إنسان لا يتمتع بأي عنصر من عناصر الجمال, ولا يفهم في الجمال, هل يمكن أن  يكون إنساناً ؟

 مداعبة الحيوانات كالقطة والكلب والعصفور والطير والنبات , الاستمتاع بصوت الماء والشجر و أصوات الطيور وأصوات الحيوانات الأخرى هي متعة إنسانية, لأنه يؤمن بوجودها وحقيقيتها, وبما تضفيه عليه من عناصر التهذيب, لأن ارتقاء الذائقة الفنية الجمالية يكون بالحواس الخمسة المادية ويضاف لها حاستان لا ماديتان هما الحاسة الناطقة والعاقلة , فالناطقة هل التي تأتي بعد عقل الشيء وتحويله لمفهوم منطوق , ولكن هاتان الحاستنان تدرسان في الأكاديميات العليا لدقة الموضوع و لاستيعاب الدارس لمفاهيم الوجود.

 لك أن تتخيل إنساناً  يرى وردة , فيقطفها و يجد أنه ليس لها رائحة , فيقوم برميها , هذا لا تستطيع أن تطلق عليه لفظ إنسان, لأن الوردة وجدت ليتمتع بها العديد من البشر , فحرم بفعلته البشر من ذائقة الجمال .

مثال آخر: عندما تجلس وتسمع موسيقى جميلة وقام أحدهم بإيقافها, فهذا شخص لا يتمتع بذائقة جمالية  و لا يدرك معنى الإنسانية .

إذاً الفنون( وهذه مشكلة لدى مجتمعاتنا العربية) أننا لم نصل بشكل خاص حتى اللحظة لمفهوم التذوق الجمالي , فما زلنا نعتبر المرأة شهوة لا نفكر بها من باب الجمال, أو لإنجاب الأطفال , ولذلك هناك فرق بين الجنس والحب( عند الإنسان اسمه حب وعند البشر اسمه جنس)

 لاحظ معي الجنس هو قضاء حاجة, فالحيوان لا يعرف الاستمتاع, فهو لا يستطيع أن يقبّل و لا يمر بأنامله أو شفاهه على هذا الجسد, ولا يستطيع أن ينظر لأنه يقوم على الحيوان وهذا شائع بين كل الحيوانات بينما الإنسان يعانق ويقبل ويتحدث ويمهد , وعند ممارسة الحب يكون هناك جماليات ( هذه أطلق عليها الذائقة الجمالية التي لا يتمتع بها البشر بل يتمتع بها الإنسان عندما يصل إلى إنسانيته

 اليوم نجد الكتاب و اللوحة و التنوع الجمالي في الفنون (هناك مقلدين كثيرين)  فتوجد مكتبات في المنازل وعندما تسحب كتابا سيتجده جديداً لم يفتح, وهناك ظاهرة تقليد أو أن يستمع لموسيقى لا يعرف ماهيتها ,  إذا يجب أن نعمل على تطوير الذوائق الجمالية في الحواس الخمسة لنتحول إلى إنسان ( الإنسانية هي ذائقة جمالية وهي منظومة مفاهيم) نحن ابتعدنا عنها كثيراً للأسف .

أروي لكم حادثة:  كنت أبعد عن مكان دراستي عشرة  كيلومترات  وكنت استعمل المترو, كان هناك سيدة تنثر البذور في الشتاء, وعندما سألتها لماذا تفعل ذلك ؟

قالت لي:  انتظر حتى الصيف

 بعد أشهر كانت مسافة الـ 10 كم  من الجنبين كلها ورود .

 فكر بهذه العملية

كلمة أخيرة  تودون قولها في نهاية هذا المحور. 

الجواب : أقول إن ما يجري من حروب في أوروبا والشرق الأوسط, وما يستعد له في جنوب شرق آسيا وعلى مجموع هذا الكوكب الحي, علينا أن نتظافر و نجمع الجهود لوقف الحروب والاتجاه إلى البناء , لأن ما ينفق على الحروب , لو أنفق على تطوير الفعل الإنساني لغدت الإنسانية هي الفعل السائد, وانتهت الأفعال البشرية( هذا بدقة أمل قابل للتحقق بإرادة الإنسان( لا علاقة لله في هذا كله) لأن العقل هو فعل إنساني وحالة معرفية, ولكن نتجرأ على المعرفة ونعلم ولكن نتجرأ على العلم لنحمي لا لنفيد الآخر.
في الختام نشكركم المفكر و الفنان الدكتور نبيل طعمة .

الدكتور نبيل : شكرا لكم و لوكالة  ديل تريد غروب التشيكية لتحمل افكاري الصاخبة, وشكراً لكل من يقرأنا ويتابعنا

النص الأصلي..

Význam umění pro intelektuální a emocionální formování všech společenských vrstev, ba všech jednotlivců, nelze přecenit. Plastický obraz, hudební skladba, taneční tablo, sochařský blok, báseň, divadelní hra, povídka, román, film – to vše jsou tvůrčí barvy ztělesňující lidské touhy a úspěchy, stejně jako slabosti a selhání. Umění probouzí naše nejhlubší a nejbizarnější fantazie a představy o světě, ať už v jeho materiální nebo duchovní podobě. Formuje lidskou bytost schopnou vymanit se z tělesné schránky se všemi jejími instinkty a sublimovat do prostoru duše se všemi jejími přesahy a možnostmi.

Ve světle nedávných poměrů v Sýrii, blízkovýchodním regionu i okolním světě mnozí ztratili víru v umění, zpochybňovali jeho hodnoty a ideje, považovali jej za zbytečné a neúčinné tváří v tvář drsným podmínkám. Jiní však naopak v umění nalezli východisko, jak uniknout před ošklivou a krvavou realitou, nebo se jim stalo prostředkem, jehož prostřednictvím odhalují hrůzy, které se dějí. Umění rozvíjí lidskost člověka a vzdaluje jej od animálnosti a instinktů a vzdaluje jej také od přílišného individualismu a subjektivismu. Rozlišujeme mezi různými úrovněmi bytí člověka a vidíme rozdíl mezi vyšší formou lidskosti vycházející z poznání a tvořivosti a nízkostí člověka spojenou s počátky sklonů k nenasytnosti, chtíči a zlu, čistě materiálnímu bytí zabíjejícímu lidskost.

V této souvislosti se musíme ptát: v případě, že by arabské společnosti generovaly kvalitní umění a literaturu, a kultura by se neomezovala pouze na elity a úzkou skupinu příjemců, mohlo by dojít k převaze extremistických fundamentalistických myšlenek mezi různými skupinami? A kdyby umění, tvůrčí myšlení a svoboda byly skutečně přítomny v kultuře širokých mas, byli bychom svědky tolika krveprolití, násilí a odmítání čehokoliv odlišného? Rozšířilo by se tolik ošklivosti a neuspořádanosti v projevu a celkové podobě, ať už člověka nebo místa?

S otázkami jsme se obrátili na filozofa Nabíla Ta’meho, který se coby sochař, malíř a básník věnuje umění v celé jeho šíři, aby s námi pohovořil o vztahu člověka a umění.

Řekl nám:

Sedmero umění je výrazem lidskosti. Umění a člověka nelze oddělit, jedno vzniká z druhého. Člověk pro mě není plnohodnotný, pokud nemá estetický vkus. Nemusí být sochařem nebo malířem, projevem vkusu je schopnost těšit se z uměleckého díla. Sedmero umění je základem estetiky a vychází z architektury, sochařství, hudby, malířství, divadla, tance a filmu. Pokud člověk nemá estetický vkus a neužívá si ho, nedosáhl ještě plného lidství. Vezměte si takového člověka, který slyší krásnou hudbu a odmítá ji poslouchat, a když stojí před obrazem nebo sochou, odmítá vidět jejich krásu a nerad se dívá na tanec.

Bůh je krásný a miluje krásné, o čemž svědčí i jeho 99 krásných jmen, která uvádí islámské náboženství. U Zarathuštry v knize Avesta je uvedeno 115 podobných krásných jmen. Může být člověk, který se netěší z žádné formy krásy a kráse nerozumí, považován za kompletního člověka?

Hra se zvířaty, jako je kočka nebo pes, těšení se ze stromů a květin, ze zvuku vody, ptáků a dalších tvorů je projevem lidskosti, protože člověk věří v jejich existenci, jejich reálnost a zušlechtění, jež mu poskytují. Zdokonalování estetického uměleckého vkusu probíhá prostřednictvím pěti tělesných smyslů, k nimž se přidávají ještě dva netělesné, jimiž jsou řeč a rozum. Řeč přichází po myšlence a její přeměně v mluvený pojem. Tyto dva smysly se vyučují na univerzitách kvůli tomu, aby si student osvojil pojmy existence.

Představte si člověka, který uvidí růži, utrhne ji, zjistí, že nevoní, a tak ji zahodí. Takového člověka nelze nazvat plným člověkem, protože růže, kterou našel, sloužila pro potěšení mnoha lidí, a takto je připravil o chuť krásy. Nebo jiný příklad: když sedíte a posloucháte krásnou hudbu a někdo ji zastaví, je to člověk, který nemá estetický vkus a nechápe smysl lidskosti.

Problémem našich arabských společností je, že jsme do této chvíle nedospěli k estetickému vkusu. Ženy tak pro nás stále nejsou krásné, ale jsou objektem naší touhy nebo roditelkami dětí. Nedosáhli jsme takové úrovně lidství, abychom chápali rozdíl mezi láskou a sexem. Sex je naplnění potřeby, zvíře přitom nezná požitek, protože se nemůže líbat, dotýkat se těla prsty či rty, a nemůže se dívat. To je společné všem zvířatům, zatímco člověk objímá, líbá, mluví, a milování má svoji estetiku. Pokud je tohoto člověk schopen, je schopen toto prožít a užít si, naplňuje své lidství.

Dnes vidíme leckde knihy, obrazy, rozmanité výtvory. V domácnostech najdeme knihovny, a když vytáhnete knihu, je nová, nikdy neotevřená. Čelíme fenoménu napodobování. Lidé poslouchají hudbu, aniž by o ní měli jakékoliv povědomí. Musíme tedy pracovat na rozvoji estetického vkusu ve všech pěti smyslech, abychom naplnili své lidství, byli skutečnými lidmi.

Povím vám jednu příhodu: Byl jsem deset kilometrů od místa, kde jsem studoval. Jel jsem tehdy metrem. Byla tam žena, která v zimě zasévala semena, a když jsem se jí zeptal, proč to dělá, řekla mi: počkejte do léta. Po několika měsících byla ona desetikilometrová cesta z obou stran samá růže. Přemýšlejte o tomto procesu.

To, co se děje, pokud jde o války v Evropě a na Blízkém východě, a to, co se připravuje v jihovýchodní Asii a na celé této živé planetě, svědčí o tom, že se musíme spojit a spojit úsilí, abychom zastavili války a přešli k budování. To, co se vynakládá na války, pokud se vynaloží na rozvoj lidské činnosti, můžeme překročit k vyšším formám lidství. Můžeme si tak prospívat navzájem a nevynakládat nabyté poznání na prostou obranu sebe sama.

Filozof a umělec doktor Nabíl Ta’me. Děkujeme za Vaše myšlenky.

Děkuji Vám i české společnosti Dealtrade Group za šíření mých bouřlivých myšlenek a děkuji všem čtenářům.

Další část rozhovoru pořídil a zaznamenal náš damašský dopisovatel Júnus an-Násir.

رابط الموقع: